Kdybych se mohla vrátit v čase

8. listopadu 2019 v 13:14 |  Veršování
Kdybych se mohla navrátit v čase
Chtěla bych jednou, nebo pak zase?

Kde kdo má něco, co chce vzít zpět
Ať je mu málo, či mnoho let

Nebo zas prožít některé chvíle
Které jsou v čase vzdálené míle

Kdybych se mohla navrátit nazpět
Chtěla bych změnit svůj pohled na svět

Měla bych s sebou napsaný vzkaz
Ať začnu vnímat svůj vnitřní hlas

Ať si dám pozor, že kolem žijí
Lidi co žijou mou energií

Vzkaz, ať si nedám bořit můj svět
Bránit se začnu - mnohem dřív - hned

Jelikož nejde v čase se vrátit
Napíšu na vzkaz: Přestaň se trápit!

Už víš jak na to, jak lépe žít
Tak co ti brání kupředu jít?
 

Samota bídná

6. listopadu 2019 v 23:00 |  Veršování
Samota bídná, už je tu zas
A když je se mnou, láme mi vaz
Už ji tu nechci, nevím co s tím
Že ji chci vyhnat, to ale vím

Samota bídná, už je tu zas
Jako by mluvil tichoučký hlas
Už ji tu nechci, tak ať jde pryč
Ona mi šeptá, že nemá klíč

Samota bídná, vrací se zpět
I když se snažím změnit svůj svět
Už ji tu nechci, pouštím ji ven
Kéž už se nevrací, to by byl sen

Samota bídná, už je tu zas
Umí mi pomoci kdokoli z vás?

Zpomal

6. listopadu 2019 v 13:10 |  Veršování
Řítíš se kupředu
Stále jen spěch
Snažíš se dokud ti
Nedojde dech

Uháníš do cíle
Který je dál
Dál než si připouštíš
Než by se zdál

Baví tě zážitky
Který teď máš
Nikdy se nestane
Že něco vzdáš

Neumíš zpomalit
Je toho moc
Tvá hlava pracuje
Přes den i noc

Jenomže síla ta
Má i svůj strop
Tvý tělo razantně
Řeklo ti stop!

Nemoc tě zastaví
Na mnoho dnů
Ty musíš vymazat
Spoustu plánů

Tohle je znamení
Příležitost
Pochopit že děláš
Pro všechno dost

Rozjeď svůj vlak teď už
Pomlaeji
Ať nemá šanci že
Vykolejí
 


Spát

29. září 2019 v 0:27 |  Veršování
Na věky věků
už jenom spát
už nic víc není
co dál si přát

všechno tu nechat
odejít pryč
možná že v tom je
k úlevě klíč

zhasni už světlo
ať můžu spát
o věčném kldu
nechat si zdát

na věky věků
jen tak a tiše
už jenom usnout
jak se tu píše

Narcismus a manipulace - zdroje informací

5. září 2019 v 0:41 |  Informace
Jestli tenhle text někdo čte, je to nejspíš proto, že hledá inspiraci a informace.
Inspiraci k tomu, jak pokračovat dál a informace k tomu, aby pochopil, co se vlastně děje a proč a jak ke všemu došlo a jak se dostal až tam kde je.
Asi se kolem něho nebo ní dějí věci, které nedokáže pochopit, a způsobuje je někdo, do koho by to neřekli...
Chce to jen zjistit, kdo nám tahá za ruční brzdu.

Tady je několik lidí, kteří inspirovali mě:

Kamila Bendová (Hermannová) a New Life
zabývá se manipulátory, skrytými narcisty a protimanipulativní sebeobranou
www.kamilanewlife.cz

Tomáš Pour a Bezpečná vina
zabývá se metodikou pro rozpoznání a obranu proti patologickým osobnostem včetně psychopatů
www.bezpecnavina.cz

Lucie Ramšáková
zabývá se manipulátory a narcisty
www.lucieramsakova.cz

Helena Kühnelová a Průvodce peklem a blog Elyna
zdrcující životní příběh a informace o predátorech a psychopatech
elyna.wz.cz
pruvodcepeklem.blogspot.com

George Simon Ph.D. a Vlci v rouše beránčím
naprosto skvělá kniha o manipulativních lidech a obraně

Jaroslava Šrámková
prošla velkým životním restartem a svou cestu sdílí s ostatními, abych je inspirovala a podpořila
knihy Restart a Posoucháte svoje tělo?

Jan Dvořák
jeho videa Poznejte svého psychopata - Narcistická porucha osobnosti


A na Google nebo Youtube stačí zadat skrtý narcismus, inverzní narcismus či manipulace a vyskáče na vás spousta informací a videí.

Všechno a víc

28. srpna 2019 v 0:44 |  Veršování
Všechno ti vzali
Nemáš už nic
Ty se ptáš zdali
Jde ztratit víc

Přátele poznáš
Když nouzi máš
Tak klidně všechny
Kontakty smaž

Zůstala's sama
Na celej svět
Toužíš to změnit
Nejlépe hned

Jenže to nejde
Mávnout jen tak
Kouzelnou hůlkou
Staň se zázrak

Najdi si cíle
Jak chceš dál žít
Snadněji najdeš
Kudy máš jít

Všechno ti vzali
Teď nemáš nic
Na vlastní cestě
Získáš však víc!

Probdělé noci

21. srpna 2019 v 23:39 |  Veršování
Zase je noc, všichni spí
Jenom jeden člověk bdí
Jeho hlava nechce spát
Přitom by spal vážně rád

Místo toho skládá básně
Ty se v tichu píšou krásně
Veršů už má plný blok
Může si dát na net blog

Večer slunce zapadá
Romantická nálada
Ráno slunce vychází
Zpěv ptáků ho provází

Tolik krásy v jeden den
Je snad lepší než-li sen
Západ - východ - neuvidí
Bez usnutí mnoho lidí

A tak člověk píše dál
Místo toho aby spal
Vypnout mozek neumí
Tak ať jenom nečumí

Přístup do hlavy

5. srpna 2019 v 1:48 |  Veršování
Vkrádá se ti do hlavy
A zkouší tě znčit
I když už jsi utekl
Zvládá s tebou cvičit

Ve dne padáš únavou
Celý noci bdíš
Když se usnout podaří
Noční můry sníš

Všechno zlý je za tebou
Proč se k tomu vracet
Když se ti z těch myšlenek
Pomalu chce zvracet

Teď už víš co stalo se
Že to můžeš změnit
Začni se i radovat
A v sebe víc věřit

Nedovol mu dělat dál
Co mu vždycky vyšlo
Spousta rad a návodů
Na pomoc ti přišlo

Venku jistě čekají
Mohem lepší zprávy
Tak mu rychle odepři
Přístup do tvý hlavy

Když začne mozek přemýšlet

5. srpna 2019 v 1:38 |  Informace
Nejtěžší to začne být ve chvíli, kdy si myslíte, že už bude jenom líp...

Můj skryťák nikdy nebyl viditelně agresivní, nebyl vulgární, nikdy neuhodil. Pro své okolí (a ze začátku i pro mě) je miláček publika, bavič, gentleman, hodnej, veselej, pracovitej kluk, dokonalý partner v dokonalém vztahu. A určitou dobu to tak bylo i doma. Jen se to tiše a pomaličku měnilo v úplně jiný svět. A pak se najednou divíte, kam se ten člověk poděl. Byla jsem nešťastná, hodně. Ale když jsem byla už hodně vyčerpaná, přišly chvíle pohody a naděje, abych opět načerpala energii. A potom zase rána do zad. A pohoda, a rána, a pohoda, a stále dokola.

Jednoho dne jsem z toho kolotoče seskočila, zabalila si kufry a doslova utekla.
Bože, jak jsem za to šťastná! Moje nejdůležitější rozhodnutí v životě. A hlavně MOJE. Bez ohledů na kohokoli, jen s ohledem na mě.

A tam to začalo být to nejtěžší, vypnete emoce a konečně přichází na řadu mozek, přemýšlí, přemýšlí a přemýšlí. Dává si vše do souvslostí. Dochází mu, co byla skutečnost a co dokonale propracovaná iluze. Dochází mu co, proč a jak. Dochází mu, že dovolil, aby se dostal až tam, kam by vědomě nikdy nechtěl, a že se už pomalu dotýkal dna. Dochází mu, že ta láska, o které si myslel, že je k jeho osobě, byla jen k jeho energii a obdivu. A že způsob, jakým skryťák nejlépe získává energii, je STRACH. Strach ze všeho a ten mozek se opravdu bál, všecho. A mnoha věcí se bojí stále, i když ví, že už nemusí. A dochází mu, že zaspal a prokaučoval tak důležitou a dlouhou část života, protože nežil, ale jen přežíval. Ten pocit úlevy a současně děsné bezmoci, že čas vrátit prostě nejde. A mozek jede a jede a jede, ve dne, v noci, doma, venku, v práci, pořád jede a nedá se zastavit.
A v tomhle jsem úplně sama.

Vím dobře, že současně se mnou tohle prožívá plno lidí, že nejsme sami. Ale nejsou tu se mnou, není tu se mnou nikdo.
A nikdo, kdo nemá podobnou zkušenost, nám asi neporozumí nebo ani neuvěří.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Bolí mě dýchat
Bolí mě být
Chci jenom spát
Nechci už bdít

Bolí mě dýchat
Bolí mě žít
Chci někam utýct
Nevím kam jít

Rozhodnutí

4. srpna 2019 v 13:58 |  Veršování
Nemůžeš to zastavit
Nemůžeš to vypnout
Je ti už tak mizerně
Že si přeješ chcípnout

Jediným tvým nepřítelem
Je teď tvoje hlava
Jakýkoliv rozhodnutí
Dopředu už vzdává

Teď už není cesta zpátky
Teď už jednat musíš
Čím jeho zlo zastavíme
Rozhodně už tušíš

Kam dál